Vaše zkušenosti

Milá Káti, moc vzpomínám na naše sezení či ležení ♥ :-)))

Vždyť víš že když jsi poprvé přede mnou vyslovila slovo hypno, tak jsem se trochu zalekla, ale po vysvětlení jsem souhlasila a šla do toho moc ráda s tebou. To, že jsem měla možnost si vzpomenout kde je můj domov, bylo pro mne nejvíc. Bylo to tak láskyplné místo a já jsem mnoho dní ještě plakala, že jsem ho musela opustit, s tím že jsem dostala určité poselství pro bytí zde. Pakliže smrt je pouze předělem mezi tady a tam, tak není čeho se bát. To je to co mě stále provází ♥ Nemůžu říci, že bych hned pocítila zlepšení zdraví, ale určitě se ukázaly určité principy a cesty jak k němu dojít a na nich nyní pracuji. Jakoby se vše stalo čitelnější, cesty byly jasnější a synchronicity, to už ani nemluvím. Stačí jen pozorovat, neusilovat. Chtěla bych ti ještě jednou poděkovat, že jsem byla součástí ♥ Každému bych přála, aby mohl nahlédnout, tak jak jsem mohla já.

I já bych ti chtěla touto cestou poděkovat za velká uvědomění a procesy léčení, která se mi otevřela a zprostředkovala skrze tebe.
I já sama vnímám velkou úctu a pokoru před tím, že se vůbec dá s takovotou mocí přímo komunikovat. A že je tu někdo kdo nám to všem umožňuje zažít. A tím nás a celý svět vede k vyššímu uvědomění.
Mockrát ti děkuji za tato setkání!

Mně najednou přijde, jako bych to všechno prokoukla a dívala se na všechno z toho největšího nadhledu.. Bez sebemenší tíhy jen naplňuji to, co v tomto životě naplnit mám, v zádech cítím velikou oporu a napojení na své vyšší já a všechno ostatní je úplně jedno.. Protože tomu, pro co jsem si sem přišla, se stejně nevyhnu. Jako bych se díky hypnu a kontaktu se svým vyšším já nechala vyvést výtahem do dalšího patra.. Minulý týden jsem poslouchala a mám pocit, že snad všechno už se děje, všechno už je rozkryto a všechno z toho už žiju.. 

Moc Ti za všechno děkuju! Už poslouchám a je to teda něco! :-) Jsem z toho nadšená. Děkuji ti za tvůj nádherný doprovod a všechno to společné sdílení. Včera jsem přijela k M. domů a on tam měl obraz, na kterém byly bytosti velmi podobné těm z té planety, jen bez těch lidských rukou. 

Dnes jsou to přesně tři týdny. Nahrávku poslouchám téměř denně i když většinou ne celou. Když jsem si ji měla poslechnout poprvé neměla jsem z toho dobrý pocit, protože po té, co jsem odešla jsem měla dojem, že jsem si to vymýšlela. Ale poslech těch životů a to, jak úžasně trefně jsi to napasovala na mou současnou situaci, mě ale uklidnil a cítila jsem se dobře.  Všechno se mi to spojilo a dosedlo.

Co se týče těch otázek, tak mi je líto, že jsem se víc neuvolnila. Ale jsou tam úžasné chvíle, kdy odpovídám a vím, že to neříká má mysl, to je pak krása. Taky vím, kdy jsem chtěla říct ještě něco, většinou něco nádherného sobě a neřekla jsem to všechno, abych se jakoby nechválila.  Mysl je strašně rychlá. Ale při tom poslechu, to vím, u čeho a kdy to bylo a tak to navnímávám💗a je mi líto těch otázek, kdy jsem to nepustila a stopla si to.

Při rozhovoru s vyšším já mi bylo sděleno, že bolesti zad mám pouze ze stresu a vše se za 14dnu vyčistí. Že mě krční páteř zcela přestala bolet a trapézy se uvolnily už asi nikoho, kdo toto absolvoval nepřekvapí. Zajímavé ale je, že mi snad na den úplně přestaly chutnat cigarety, nejprve jsem myslela, že je to nějaká divná krabička, nedokouřila jsem ani jednu a po ještě dalším pokusu v jiný den už bylo jasné, že krabičkou to nebylo. Opravdu se vyčistil ten návyk, kouřila jsem jen ve stresu. A už prostě vůbec nekouřím ani ve společnosti, kde to pro mě bylo běžné. Ani mě to nenapadne!

Velmi jsem zpomalila a opravdu hodně se uklidnila. Cítím se tak nějak v bezpečí, jistě a cítím, že se vracím domů. Jsem hodně vděčna 💗

Děkuji ti za to, že vše mohlo proběhnout.

Po procesu je mi nádherně. Úlevně, lehce. Nic mě nepne a nebolí 🙏 A pořád si v hlavě zpívám písničku od Veroniky H. - vrať se k sobě domů, ke svému středu 😉 a taky Terez Wrau - ke kořenům lípy ❤️ Jo, nadšena jsem pořaá a co se týče mého břicha - ono to funguje!!! Poslouchám každý den, hojím se a léčím 🙏🙏❤️ ještě jednou děkuji.

Už delší dobu Ti chci napsat, jaké posuny se u mne dějí po sezení (a ležení) u Tebe. :-)

Hned po týdnu přišla první příležitost prozkoušet, jestli se něco změnilo. Kolegyně mi řekla, že bych následující den na akci pro veřejnost měla mít úvodní řeč do mikrofonu pro asi stovku rodičů a prarodičů a další stovku dětí. A moje reakce byla: "No tak jo". Vnitřně jsem se celá klepala, ale zvládla jsem to bravurně. :-D Celkově se cítím silnější a povyrostl i můj pocit vlastní hodnoty. Je to tak osvobozující, to najednou uvidět!!! 

Kačí, jsem nesmírně vděčná za všechny ty změny a pokroky. Moc Ti děkuji, za Tvoje laskavé vedení, za Tvoji moudrost a laskavé otázky. 

Moc děkuji Vyššímu Vědomí.

Ahoj Kačí, nechala jsem si snad již dostatek času vše vstřebat. A asi již nazrál čas ti konečně napsat 🤩. Chtěla jsem ti moc poděkovat za příležitost vyzkoušet nové. Byla to opět zajímavá zkušenost. Tak nějak se mi díky kvantovému léčení najednou spousta věcí ozřejmila a pospojovala do většího celku. Člověk má spousta vizí nebo obrazů, které ale samostatně byly takové neukotvené. Již při rozhovoru na začátku se mi některé věci skládaly a pak samotným procesem přišlo několik - aha tak proto. Ač jsem si tam prošla i těžkými věcmi, tak konec byl za mě velice pozitivní. A celkově i s odstupem času celý proces hodnotím pozitivně. Jakoby mi na mé cestě hledání tento kvantový skok uspořádal a uklidil dosud nalezené a  nyní mohu jít zkoumat svoji duši dál - za ty mezní "kameny". Moc děkuji za to, že jsi tu pro mě byla a jsi pro nás všechny hledače pokoje v duši. ❤️

Měj se krásně 🍂🍁❄️☃️

Milá Kači, je to jiné po čtvrtku než po Cestě. Spousta malých strachů překonána, to, co je větší, nejsou strachy, ale to, že si umím sama sobě poradit. Věřím dál a víra je jasnější a zářivější. Děkuji. Jedním z výsledků je nově jiný pohled na strachy, které ve mně vzbuzovalo jednání a chování mého bývalého manžela. Ještě jednou díky!  

Dobrý den, Katko,

daří se mi dobře. Domů jsem přijela s pocitem, že jsem o sto kilo lehčí a o sto let mladší :)

Vtipné bylo, že po cestě od Vás jsem najednou měla přímo před očima billboard, na kterém bylo SATJAM. (Což jsou nějaké střechy a normálně by to člověka asi nezaujalo, ale vzhledem k tomu, že jsme se dost bavily o pravdivosti, pravdě a tak, tak mě to úplně rozesmálo).

Ještě ten den jsem si zrušila všechny sociální sítě, protože jsem si uvědomila, že se těžko stojí ve vlastní pravdě a hledá vlastní síla, když je člověk pořád rozptylován a zmatený z toho, kdo vlastně je. I díky tomuto kroku jsem pocítila velké změny. Jsem mnohem klidnější, méně sebekritická a líp se mi uvědomuje, kdo jsem a co chci.

Také jsem začala křičet v autě. V lese jsem z toho měla pořád blbý pocit, že bych někoho mohla vyděsit nebo rušit, takže jsem to vymyslela tak, že křičím, když jsem sama v autě :) Jakýkoliv vztek se snažím vyřvat. Díky tomu mám pocit, že si už uvědomuju, když na mě jde a co mi to dělá s tělem. Cítím, jak mi tuhnou záda, stahuje se žaludek a podobně. V řadě těchto situací už jsem tak uměla dotyčnému říct – začíná mi z toho být fyzicky špatně, takže tuto konverzaci končím. I můj muž to doma pocítil, že se učím říkat ne mnohem důrazněji :) A učím se mluvit o tom, co mě štve hned, abych to nepolykala. V józe jsem začala vyhledávat spíše hravé styly, abych nabourala ten řád a spíš se bavila a zkoušela nové věci. Celkově si tedy myslím, že za tak krátkou dobu se u mě udály velké změny.

Ještě jednou moc děkuji za průvodcovství při mé cestě, byl to pro mne opravdu hluboký zážitek. Několik dní jsem ho intenzivně zpracovávala, ale cítila jsem, že vše je pozitivní.

A k té malé holčičce ve mně – vnímám, že má v sobě pokoj, myslím, že vše je tak, jak má být.

Musím říct, že jsem byla až překvapená, jak mi Cesta poměrně rychle pomohla „vyřešit problém“ (jestli se to vůbec takto dá formulovat). Jako kdyby mávnutím kouzelného proutku. Fakt.

Sice určitě budou další věci k „řešení“ na mé Cestě – to vidím už teď 😊 – ale to není důležité a asi je to i normální.

Je úžasné jaké má člověk možnosti 😊

Dobrý den, Katko,

Mám se moc dobře, ale s dětmi a prací mi čas letí závratnou rychlostí.

Po našem setkání pozoruji velké změny… jsem daleko klidnější a snažím se všechny lidi kolem sebe brát takové jací jsou… je mi tak nějak daleko lehčeji a dokonce i můj muž nedávno řekl, že je moc spokojený, protože konečně u nás doma cítí harmonii a že se konečně cítí dobře jako muž.

Moc Vám touto cestu ještě jednou děkuji za čas a energii, kterou jste mi věnovala. Stálo to doopravdy za to 🙂.

Vše to začalo na jaře roku 2017, kde mi moje fyzioterapeutka vyprávěla úryvky z knihy Cesta od Brandon Bays. Toto vyprávění mě zaujalo, takže když jsem byla ve městě, stavila jsem se v obchodě a knihu jsem si koupila.

Nechala jsem si ji na stolku s tím, že až pojedeme v červnu do Chorvatska, bude to skvělé čtení k moři. A bylo! Kam se hrabou detektivky. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a cítila jsem, že toto chci zažít. Když jsem se vrátila domů, sedla jsem k internetu a hledala jsem terapeuty. Bylo jich poměrně dost. Protože však jde o hodně osobní a citlivou záležitost, potřebovala jsem, abychom si takzvaně „sedli“, a taky jsem nechtěla jezdit na druhý konec republiky. Vybrala jsem si Katku.

Když jsem u ní byla poprvé, pochopila jsem, že je to citlivý člověk, který mi dával dostatek prostoru a nikam mě netlačil. Byla to opravdu skvělá volba. Nakonec jsem přišla i podruhé a po třetí… Po čase to nebylo jen o terapii, ale vzniklo mezi námi něco víc, než je jen vztah terapeut – klient. Kdykoliv si na ní vzpomenu, rozleje se ve mně příjemný pocit a hezké vzpomínky. Rozhodně ji mám za co poděkovat. Terapie mě přivedly více k sobě do vlastního já, ukázala mi jiný pohled na některé stránky mé osobnosti, otevřela se mnou nevyřešené zážitky a nedořešené vztahy, podívala jsem se v jejím doprovodu do svého hlubokého dětství, abych některé věci pochopila a vyřešila. Pamatuji na terapii, kdy za mne prolévala vlastní slzy – to nedělá každý.

Pod jejím laskavým a citlivým vedením to pro mě nebyla jen cesta o další krok vpřed, ale spíše další stupínek na cestě vzhůru sama k sobě i k druhým.

Katko díky za vše a ať se ti daří.

Dobrý den Katko,

děkuji Vám moc za krásný email,

chci Vám upřímně poděkovat, že mi pomáháte otevírat dveře k mému vnitřnímu vědomí, každá návštěva, na kterou jsem k Vám přijel mě neuvěřitelně pomohla nahlídnout dovnitř a najít zapomenuté vzpomínky, které ve mně automaticky spouštěly ochranné reakce, jež se mnohokrát nepříjemně týkaly mého okolí a já jsem se pořád uklidňoval naučeným já už jsem prostě takový, je to silnější než já. Nyní už vím, že to vše šlo přes mou mysl, což je v našem životě bohužel největší nepřítel, když to teď píšu přijde mi slovo nepřítel hodně silné, protože už jsem pochopil, že nechci proti něčemu bojovat, já to chci ze srdce přijmout a obejmout to , protože je to mojí součástí a můžeme spolu v lásce žít, když se pokorně zklidním a nechám reakci na mém srdci, odkud proudí ta jediná a nejdůležitější životní energie, tou je bezpodmínečná láska, jež proudí z nekonečného společného vědomí. Všichni jsme jeho součástí, jenom každý svým způsobem, na základě individuálních životních zkušeností, více nebo méně zapomněl, že odtamtud jsme přišli a v opětovném nalezení cesty zpět je naše poslání, proč jsme se narodili. Jsem nesmírně vděčen, že jsem při hledání cesty k sobě našel Vás, člověka nesmírně empatického, který mi bez jakýchkoli soudů pomáhal skládat, pomocí terapie cesta, mozaiku cestičky k sobě domů. Já si jenom přeji, abych byl taky schopen pomáhat v budoucnu lidem, kteří přijdou s touhou najít cestu domů. Mám silný pocit, že jakmile se nám daří najít tu správnou cestu okamžitě začínáme vysílat vlnky, které k nám přivedou stejně naladěné bytosti díky bohu za to. :-) Všichni máme svobodu volby, jakmile se ale rozhodneme na základě srdce, tak vědomí nám začíná podávat ochrannou ruku ať už v jakékoli formě.

Teď již dokonale rozumím formulaci Vladimíra Kafky 1+1=1 :-)

Dobrý den, Kateřino,

chci Vám moc poděkovat za prožitek a proces, který jsem s Vámi absolvovala. Vstřebávala jsem to dlouho, ve čtvrtek jsem byla hodně unavená, všechno to tak nějak dojíždělo… Večer mě silně rozbolela hlava, druhý den jsem byla jak „přejetá bagrem“. Ale cítila jsem se najednou tak nějak čistě… Nevím, jak to lépe popsat.

Bylo mi u Vás opravdu dobře. Máte v sobě moc krásnou energii. Když jsem ležela na zemi, hlavou dolů a brečela jsem, byl to jeden z nejponižujících momentů v mém životě. Ale pak, když jsem v sobě konečně našla sílu – ve chvíli, kdy jsem měla chránit „malou Janu“, to byl naopak jeden z nejsilnějších momentů za poslední roky.

Nic podobného jsem zatím nezažila a vím, že tohle je něco, co jsem strašně moc potřebovala.

Je to CESTA z bludného kruhu ven. Cesta k tomu, abych našla samu sebe. Myslela jsem na to, jak se pořád hledám, jak se snažím najít smysl svého života, najít si v něm to svoje místo a žít spokojený život.

Moc Vám děkuju za to, že tak přirozeně dokážete člověka navést na podstatu problému. A nechat ho projít tím největším peklem, protože pak přijde úleva… ❤

Dobrý večer, paní Katko,

nikdy nedokážu popsat jak moc jste mě pomohla. Mám pocit, že slovo DÍKY není dostatečné vyjádření toho, co jste se mnou udělala. Mým problémem byl vztek, který trval několik hodin i několik dní a nálady, co se měnily jako podzimní počasí. Nikdy jsem nevěřila tomu, že bych se těchto nálad a vzteku dokázala zbavit. Ale po Vaší terapii se něco stalo a já si konečně uvědomila jak je krásné žít bez hrozných vlastností co mě trápily. Myslím si, že mé rodině se hodně ulevilo, už nemají doma nerváka s kterým se nedá žít, ale celkem vyrovnanou osobnost, která ví co chce. Takový klid a mír v duši jsem nezažila. Děkuji Bohu, že mě k vám ukázal Cestu a Vám za to, že jste se stala mým průvodcem. A pokaždé když se podívám na energetický obrázek, který jsem od Vás dostala,(mám ho pověšený v obýváku a dívám se na měj často) tak si vzpomenu na to, co jste pro mě udělala. 

Takže ještě jednou Díky.

Terapie Cesta ke mně přišla jako pomoc při řešení jedny z nejhorších chvil mého života.

Diagnoza – rakovina.

Po prvopočátečním šoku se člověk hlavně ptá „Proč“? „Kde je příčina této nemoci“?

Od Brandon Bays jsem v minulosti četla knihu Cesta a proto jsem věřila, že tato terapie mně může něco z toho „Proč?“ naznačit, možná i ukázat.

Na první sezení jsem šla plná naděje i strachu. „Co se asi dovím“?

Důležitých informací jsem „dostala“ hodně a efektů typu „Aha“ také. Byla jsem nadšená, tak už něco z toho „proč“? vím. Ale za pár dní jsem měla pocit, že toho bylo málo, že to zdaleka není vše. A tak jsem se objednala na další terapii. Přemýšlela jsem s čím se asi ještě setkám, co má duše odhalí. A byl to šok.

Spousta silných emocí se drala z mého podvědomí. Silný pláč, půl hodiny, hodinu, či dvě? Nevím. Ale již vím, že byl nádherně osvobozující, očistný důležitý. Vyplakala jsem mnoho bolesti, trápení, emocí… a bylo mi lépe a lépe. A spolu s uvědoměním si, proč ke mně nemoc přišla, jsem mohla začít

„pracovat“ na změně svého chování, svých zvyků, vzorců. Začala jsem si uvědomovat co jsem dělala špatně a rakovina mě nutila vše rychle měnit. A já měnila postoje, názory, chování, zvyky, přehodnocovala co je a není důležité…

Za pár měsíců se mi změnil život od základů. A já za to moc a moc děkuji. Že terapie Cesta existuje, že jsi mi Kači trpělivě naslouchala a pomáhala. Že jsem měla možnost tím vším za tvé pomoci projít a měnit svůj život.

Díky terapii se mi také velice otevřela intuice, já ji začala naslouchat a do mého života přicházeli lidští andělé, kteří mi pomáhali a pomáhají

a ….začaly se dít „zázraky“.

Všemu a všem moc a moc děkuji

Moc vás zdravím…

A omlouvám se, že e-mail pro vás vždycky tak odkládám, ale změny ke mně chodí spíš nenápadně a postupně, tak dlouho čekám, co z toho vyleze… =) Co se týče těžko uchopitelným pocitů, už teď mám pocit, že jsem zase o něco klidnější, vyrovnanější a jistější sama sebou a svými pocity. A teprve teď, po Cestě, jakoby mi došlo, že opravdu můžu říkat nahlas, co cítím, protože to není špatně a vždycky je to pro dobro věci.

Navenek jsem si všimla, že jsem otevřenější. Až mě to samotnou asi dvakrát překvapilo. :-)Druhá strana to vzala skvěle a byl to prostě úžasný pocit – říct jasně, otevřeně a s láskou, co se mi nelíbí, jak bych si něco představovala, nebo z čeho mám strach. Vždycky jsem se v tom pocitu pak koupala ještě tak půl hodiny. :-)

No a asi nejvýznamnější věc se mi stala asi tři dny po Cestě, kdy za mnou přišel táta, že si chce promluvit (pracuji v jeho firmě, kterou mám přebírat a nastoupit po něm na místo šéfredaktora). Řekl mi, že mu připadá, že o tu jeho práci nemám moc zájem, že to není můj šálek čaje, že mi tam jsou bližší jiné pozice… Mluvil celkem dlouho a v podstatě přesně popsal to, jak se cítím – to, co jsem se mu chystala už dlouho říct, ale neměla odvahu. Takže jsem mu to potvrdila a řekla mu, že se bojím, aby nebyl zklamaný, když se třeba jednou rozhodnu firmu prodat nebo opustit úplně. No a on mi řekl, že není debil, aby trval na tom, že to musím dělat, a že určitě nebude zklamaný, hlavně když budu dělat něco, co mě bude bavit…

Jsem Cesty pořád ještě úplně plná ,strašně moc Vám za ni děkuji, pomohla jste mi najít klid v duši. Mám takový jiný náhled na život a tím i doma, takže máme pohodu. Nejlépe to vystihuje naše společná s manželem adopce kočičky z útulku. Nechtěl o tom nedávno ještě ani slyšet a minulý týden jsme se rozhodli a uskutečnili. Moc moc na Vás vzpomínám, neznaly jsme se a při loučení jsem měla pocit, že se loučím s velice blízkým člověkem. Nádherným člověkem. Ještě jednou Vám děkuji, přála bych každému zažít Cestu tak jako já s Vámi.

Dobrý den Katko :)

Přemýšlím, jak slovy popsat to, co se mi Vaším prostřednictvím otevřelo a stále otevírá. Ukázala jste mi bohatství obyčejných věcí a upřímnosti k sobě samé… Jedním z poselství procesů Cesty pro mě osobně bylo poznání síly a zároveň odvahy přijmout se takovou, jaká jsem a také to, že honba za dokonalostí byla jakousi formou útěku před strachem. Celé ty roky jsem nedokázala ani pomyslet na to, že bych se mohla mít alespoň trochu ráda. Nyní, i ve chvílích, kdy mi není zrovna do zpěvu mám uvnitř sebe naději.. tou nadějí jsou slova MILUJU TĚ, AŤ SE DĚJE COKOLIV. Velikost toho citu, který se konečně může plně projevit je obrovská a doslova bych řekla transformující… někdy z toho doslova pláču jako želva :)

Cesta za poznáním sebe samé a slupování jednotlivých slupek někdy bolí, ale v té bolesti nyní s vědomím ,,ptačí perspektivy“ je cosi očistného a láskyplného co nás nenechá padnout… Katko, děkuji za to vše a ještě za mnohem víc, než si nyní dokážu představit. Uvědomila jsem si, že mým posláním bude šířit naději a že ty zdánlivě ,,přízemní“ činnosti, situace, povinnosti i lidé, kterým jsem se vyhýbala, jsou ti největší učitelé.. učí mě totiž NIC neodmítat a doslova klíčové pokoře k životu a všem jeho formám.

Díky Bohu za procitnutí a touhu po životě samém.

Ahoj Káťo,

já na tu naši Cestu taky hodně vzpomínám. Ty jsi opravdu skvělá a pravdivá a přišlo mi to jako detektivka, kdy jsi stopovala něco, co jsem v sobě měla, ale nebyla schopná to vidět. Nebo jinak, poskládala jsi z jednotlivých střípků obraz. Obraz, který  mi přijde dokončený a nemám potřebu se k němu nějak vracet a litovat. Nejdřív mi přišlo, že se pořád motám v kruhu a nejsem schopna se dostat hlouběji ke svým emocím, ale pak to pro mě bylo velice intenzivní a bylo už opravdu načase se té tíhy zbavit.

I když jsem teď v jednom kole, tak v „krizových“ situacích si najednou připadám taková nahá. Jak kdyby  ta ochranná zeď kolem mě opravdu spadla. A v těch chvílích jsem ráda za afirmace – hlavně ta „je bezpečné být sama sebou“ – tak trochu objev :-)) Víc si teď všímám svých nánosů, kterých bych se chtěla zbavit, nevím, kde se vzaly a jsou zbytečné. Takže tuto Cestu, kterou jsme měli, vidím jako začátek.

Asi je ještě brzy, ale setkání, co jsem teď měla s mamkou a taťkou mi přišla taková milejší, vlídnější.

Jinak po fyzické stránce to bylo teda něco, vůbec jsem to nečekala. Byla jsem tak moc unavená, druhý den mě bolely nohy jako kdybych ušla kus cesty. (Cesta je opravdu výstižný název). Zdá se mi, že si teď víc přes den narovnávám záda a dýchám.

Moc ti děkuji.

Zatím to jsou jen takové střípky nebo neuchopitelné pocity… Cítím se trochu jistější, víc říkám, co bych chtěla (až mě to v jedné situaci samotnou překvapilo =) ), a hlavně se přitom cítím míň provinile. Taky mám pocit, že dokážu s chladnější hlavou ustát a reagovat, když mě přítel za něco kritizuje. A jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál =)

Co se týče fyzična, tak jsem ve středu a ve čtvrtek hodně intenzivně cítila ten podbřišek – ve čtvrtek už to při pohybu až bolelo. Takže tam asi taky něco probíhalo =)

Jinak jsem nad těmi sezeními pak ještě přemýšlela a rozhodně nelituji, že jsem to toho šla. S odstupem se mi ty informace utřídily, uležely, pospojovaly a mám z toho vážně dobrý pocit. A v souvislosti s tím jsem vám chtěla ještě jednou moc poděkovat, protože hlavně vaší zásluhou to byla opravdu příjemná zkušenost – byla jste laskavá, trpělivá, upřímná… A díky tomu (spolu s tím, co jsme si řekly) jsem hodně odbourala pocit, že bych dělala něco špatně nebo třeba zdržovala. Z toho jsem byla asi nejvíc nervózní =) Takže děkuji a stále si myslím, že to nebyla moje poslední cesta a že se ještě někdy v budoucnu uvidíme.

A málem bych zapomněla! Hned ve středu jsem vzala akrylky a popatlala první plátno – A ani mi ho nebylo líto! A barev mi bylo líto jen trošku! Už se těším, až bude přítel v práci a popatlám si další… =)

Moc Vám děkuji za terapii a průvodcovství na CESTĚ :) Byl to neuvěřitelný zážitek a prožitek,který jsem dosud nezažila a mělo to pro mne velký význam,když jste mne navedla,jak se ponořit do svého nitra.

I když jsem se synem tak málo,něco je jinak :) Je tak nějak více v pohodě,když si spolu vykládáme přes telefon a já taky . Dokonce když jsem mluvila s bývalým mužem, i on byl tak nějak milejší………… Uvidíme.

Každopádně cítím po Vaši terapii nějakou vnitřní úlevu od strachu, co jsem si řešila.

Po cestě domů jsem mému příteli vyprávěla, co jsem u Vás prožila a myslím, že i jemu to pomohlo mého syna více pochopit.

Cesta s Katkou pro mě zřejmě byla přelomová zkušenost, která mě naučila více důvěřovat svému nitru, svým pocitům a vůbec tomu, co se děje (i když se mysl všemožně brání zajetými stereotypy a racionálními rozbory:)). Těším se na další Cesty a postupné odhalování toho, co zůstává skryto – myslím, že cesta je ještě dlouhá.. Katka je podle mě výborný terapeut, byl jí dán skvělý vhled do lidské duše i patřičný nadhled. Moc děkuji!

Moje dvě Cesty s Katkou

Katko, chci Vám tímto prostřednictvím ještě jednou poděkovat za skvělé dvě Cesty, kterými jsem prošla. Díky nim jsem mohla prožít tak velkou dávku soucítění, lásky a pochopení, že se to dá těžko popsat slovy. Tohle musí člověk opravdu zažít, aby pochopil, jak osvobozující jsou slzy stékající po tvářích v momentě, kdy se setká s čistou láskou, radostí a klidem nejen u sebe, ale i u ostatních. Vřele doporučuji každému, kdo chce pochopit sám sebe a život, jaký žije.

Co je pro mne CESTA od Brandon Bays?

Úžasný nástroj jak se pomalu, ale jistě dostávat k sobě, do své Podstaty, do svého středu. Až po několika procesech jsem si uvědomila, že TA úžasná a dokonalá MICHALKA tam někde vevnitř opravdu je, a že chce být svobodná, jen se musí postupně zbavit těch svých masek, které jí nasadili lidé okolo ní, anebo jsem si je nasadila sama, jen aby se jim zalíbila.

A tam postupně pomocí CESTY odhaluji hry svého ega, které hraji sama před sebou, odhaluji svoje hry na oběť (nepoznáte?? … já chudáček, všichni se mají lépe) a postupně zjišťuji, že všechno v mém životě je tak, jak má být, všechno do sebe krásně zapadá, moje tělo se postupně uvolňuje a spolupracuje a moje mysl už nemusí. :-)

If you don´t fight with life, life simply helps you.

(z písničky Ananda od Devi Premal a Mitena)

Pokud bych se na tomto místě měl stručně vyjádřit o mém setkání s cestou, pak bych musel jednoznačně začít mým setkáním se svou úžasnou ženou a něčím o ní, ale potom bych potřeboval několik stran a možná samostatný blog. :-)

Zkusím to vzít stručně. Je úžasné sledovat, jak se má žena časem mění a transformuje v bytost, se kterou je prostě krásné být. V každodenním životě, v každém krátkém okamžiku, při různých situacích, které nám život a naše tři děti předkládají. Když četla knihu Cesta od Brandon Bays, bylo na ní vidět, že objevila něco pro ni velmi zásadního. A v momentě, kdy se rozhodla vydat na semináře a terapeutický program a já viděl, jak šťastná se z kurzů vrací, věděl jsem, že naše životy už nikdy nebudou takové jako dřív.

Když jsem si přečetl knihu Cesta, říkal jsem si, že je to rozhodně zajímavá metoda, ale protože jsem typ člověka, který jen tak něčemu neuvěří, dokud si to „neosahá“, nebyl jsem stále 100% přesvědčený, že může dosahovat takových úžasných výsledků. První pokusy, které jsem se ženou absolvoval, byly více méně ztrátou času. Nebyl jsem schopný „vypnout ochrany“ a úplně ztratit kontrolu nad sebou samým, ale jednoho dne se něco změnilo a já se zcela nečekaně při procesu dostal k něčemu, o čemž jsem neměl nejmenší potuchy, že se tam lze dostat. Zdá se, že po 20 letech se mi podařilo „vyléčit vztah“ s mojí maminkou, která nečekaně zemřela v mých 16 letech a se kterou jsem v té době neměl nejlepší vztahy, což mě potom (aniž bych si to možná uvědomoval) pronásledovalo celý život až do teď. Při cestě jsem sice nezažil ten pocit hlubokého bytí, štěstí a celistvosti, jak ho popisují ti, kteří se do těchto míst dostali (asi ještě nenastal ten můj správný čas) :-), ale zážitek to byl naprosto jedinečný a já za něj tímto své ženě ze srdce děkuji!

Můj život a vlastně životy nás všech jsou svým způsobem cestou. Někdy se naše cesta zašmodrchá a stane se pro nás těžkou a je dobře, že jsou tady takoví průvodci, kteří nás mohou chytit za ruku a chvíli s námi jít. Potom se najednou cesta stává lehčí a většinou se nám ukáže správný směr, kterým se vydat.

Mým velikým štěstím je, že takového průvodce mám vedle sebe víc než 15 let a že ho můžu kdykoliv chytit za ruku. Je to velké dobrodružství, jít po jejím boku.

Přeji Vám všem, abyste při své cestě také našli toho svého průvodce, ať už to bude kdokoliv, který s Vámi chvíli půjde, nebo který s Vámi bude chvíli jen tak sedět.

Milá Káťo, jsi úžasným nástrojem božské inspirace a prodloužená ruka Boží lásky, která hladí tam, kde je to potřeba. :-) Mám tě moc ráda!

Cestou jsem prošla dohromady čtyřikrát a jsem si jista, že témata, která se mi nabídla k řešení, velice pozitivně ovlivnila moje každodenní fungování s mými dětmi.

Pocity z porodu i pocity z prvních měsíců strávené s naším prvorozeným synem byly na bodu mrazu. Absolutně jsem nechápala, kam se vytratila radost, potěšení a pocity štěstí ze svého miminka, na které jsem se celé těhotenství tak těšila a připravovala, pocity, které by „správně“ měla cítit každá máma. Měla jsem v sobě veliký zmatek a smutek. Někde hluboko v sobě jsem cítila, jak své dítě miluji, ale na povrchu byly pocity zlosti, vzteku a zuřivosti, které ve mně můj syn svým chováním často vyvolával.

Téměř dva roky poté, po absolvování mé první Cesty, jsem dostala odpověď na otázku, odkud tyto emoce pramení. Svému synovi bych chtěla moc poděkovat za to, že na sebe vzal tak nelehký úkol být od narození terčem mých „výlevů“, být mým zrcadlem a umožnit mi tak najít své skryté stíny z mého dětství.

Díky Cestě jsem také měla možnost prožít jeden z nejkrásnějších zážitků mého života a tím se stal porod mého druhého syna. Od začátku porodu mi vše „hrálo do karet“, vše bylo tak, jak jsem si to z hloubi duše vysnila. Cítila jsem obrovské propojení se svým miminkem a můj porod byl rychlý a bezbolestný. Tu noc mě zalily pocity obrovského naplnění, vděčnosti a štěstí. Ještě nikdy jsem v sobě necítila tolik energie, která se rozlila do každičké buňky v mém těle.

Děkuji Bohu, děkuji Kačce, děkuji Cestě, děkuji svým dětem.

Milá paní Katko,

děkuji za Váš zájem, za Váš email.

Co se mě týče, daří se mi, když bych vzala stupnici 0-10,tak když jsem Vás navštívila poprvé byla jsem na nule, teď je to tak osm.

Oprostila jsem se od strachu o svoje holčičky, nechávám jejich starosti na nich, vyslechnu je, ale přestala jsem to řešit, jsou dospělé a zodpovědné sami za sebe. Zbavila jsem se svých velkých úzkostí, žije se mi lehčeji, chodím vstříc setkání s přáteli i novými lidmi.

A vztah s mým mužem? Nevím, je křehký, pracuji na důvěře, v sobě nemám negativní emoce, ale protože se stalo co se stalo, mám v hlavě,obrazně, hlodajícího červíka, kterého se snažím vytlačit, špatné myšlenky posílám pryč a nahrazuji je těmi pěknými.

Jde to pomalu, stále si říkám: „VĚŘ“. Jsem vděčná za to jaké to momentálně je, i když bych chtěla víc, ale ono to přijde.

Milá Katko, děkuji Vám za Vaše slova, podporu a zájem, za to, že nasloucháte. Přeji Vám hezké léto plné radosti a sluníčka.

Vy jste andělský člověk a vždy, když je mi tak nějak smutno, Vaše milá tvář, Vaše články mě zase naladí na tu správnou notu.

Mějte se hezky a někdy nashledanou.

Hezké odpoledne, Katko, po terapii to bylo úžasné, spadla ze mě velká tíha, cítila jsem se lehce,uvolněně. Malovala jsem, vrátila se ke kytaře, k tvoření …. Potkala jsem se s několika knihami od Zd. Jordánové, připadalo mi,jak když mi je někdo v pravou chvíli nabízí, protože je právě potřebuji číst. Bylo to senzační období. Pak jsem se ale potkala s knihou Marka Hermana „Najdi si svého marťana“. Znám ho osobně, byla jsem na několika jeho přednáškách, je to úžasný pán..a mimochodem, je to bezvadná knížka. Když jsem se prokousala ke kapitole, kde popisuje vztahy rodičů a dětí, zase mě to hodilo hodně zpátky, pocit viny – co jsem to těm svým dětem provedla….stokrát jsem si říkala, jinak jsem to neuměla, dělala jsem to nejlepší co jsem mohla…..A zase náhoda – známá mi poslala přednášky Luisy L.Hay, taky ji znám z dřívějška, ……poslechla jsem si je, zase jsem trochu jinde, postavilo mě to na nohy. Taky jsem si přečetla některá povídání, která máte na webu poradny. Hezké – balzám na duši, hned bych měla chuť se vrátit do maminkovské doby. Teď v neděli jsme si s dcerou dlouho povídaly, bylo to moc fajn. Vysvětlily jsme si i nějaké věci. Jsem moc ráda, že se věci ubírají tam, kam mají.