Být šťastný...

Lidé, kteří pro něco hoří, mě přímo magicky přitahují.

Dovedu se celé hodiny dívat na muzikanty, kteří hrají na nějaký hudební nástroj nebo zpívají a hudba z nich přímo tryská. Necítí v tu chvíli žádné obavy, zda hrají rytmicky správně nebo zda neudělají nějakou chybu. Prostě jsou u vytržení, jaká krása jejich prostřednictvím vzniká.

Nebo na tanečníky či sportovce, kteří nepotřebují být nejlepší, není v nich ta soutěživá úpornost, ale těší je radost z pohybu. Nezřídka právě proto nejlepší bývají.

Za práci řemeslníků, již si za svou prací stojí celým svým bytím a vědí, co znamená řemeslnická čest, bych dala majlant.

Nemůžu se vynadívat, když si děti hrají, běhají, zkoumají, tvoří.

Nepokrytě jim závidím, že se na sebe dovedou se zalíbením dívat do zrcadla a bez uzardění se za cokoli pochválit.

Pokud člověk není naprosto zahleděný do svých křivd a trápení, vycítí z těchto lidí vnitřní radost a nadšení tak nakažlivé, že není možné odolat. Pro mě jsou tihle všichni ztělesněním radosti a vděčnosti za to, že jsme jako lidské bytosti dostali údy, smysly, schopnost vnímat, používat lidskou řeč a lidský hlas hlavně proto, abychom se podíleli na tvoření světa. Aby naším prostřednictvím vznikala krása ve všech podobách a nuancích.

Být šťastný není žádné sobectví. Být šťastný je největší dar, který můžeme světu dát.

(2016)