Ale jo, proč ne?

Minulý rok byl pro náš rod velmi náročný a odstartoval velmi hlubokou transformaci, která vyvrcholí tím, že se během jednoho roku úplně všichni přestěhujeme do nových domovů.

Prožili jsme přestup na novou školu, těžkou nemoc, dvě velmi vážné operace, celý rok péče o dva seniory, rozpad jedné z rodin, smrt doma.

Šlo to až na dřeň, odhalilo všechno nefunkční a přežité, ale všichni jsme tím prošli, každý tak, jak to v tu chvíli dovedl.

Ale nikdy za celou tu dobu jsme se nepřestali podporovat a měli jsme také podporu zvenčí a shora obrovské požehnání.

A já si už od začátku covidu opakuji, jak vděčná jsem za to, že díky mému výcviku umíme doma pracovat s emocemi, komunikovat, otevírat se a sdílet. 

Že mám napojení na své předky, silné ukotvení na Zemi i v duchovním světě.

Většinu času tohoto roku jsem prožila v oku hurikánu.

A tak, když jsem si vytáhla kartu pro letošní rok, bohyni Kálí, doprovázenou slovy:

Jsi připravená, abych ti usekla hlavu a napila se tvojí krve?

Usekneš potom hlavu ty mně?

Jsi připravená čelit svým nejhorším strachům?  

už jsem jen konstatovala: Ale jo, proč ne?

Poslední tři roky mě naučily, že možná nedokážeme ovlivnit to, čím si potřebujeme jako lidský kolektiv nebo rod projít, ale vždy bez výjimky máme moc nad tím, JAK vším projdeme.

Milá Kálí, dělej mi společnici pro tento rok a pomoz mi odstranit vše, co brání životu. 

Tak se staň.